Je něco po půlnoci. A ve mně doznívá včerejšek. Dneska jsem doma chodila doslova jako opařená. Nemůžu věřit, že jsme knížku pokřtili, že jsem ji " porodila", že je na světě. Nějak mi to zatím nedochází. I když, možná trošku jo...
Nejenom, že jsem včera zapomněla přípitek, ale také jsem neřekla vše, co jsem chtěla.
A to - opravdu do hloubky poděkovat všem, kteří se podíleli na tak krásném a pro mne významném večeru a vůbec - na spolupráci na knize.
Jmenuji už po několikáté, ale vůbec mě to neomrzí jmenovat dále - Evu Frankovou ( dříve Škrdlantovou), Ilonu Horníčkovou, Denise Poloma a Sašu Švolíkovou.
Pilíři Cabecea. Pomocníci ve dne a v noci. Moji přátelé. Za konečným výsledkem je rok a půl krásné práce, někdy i dřiny, odříkání, lásky, bolesti...Každý jsme prožívali svoje tango. I Denis, ačkoliv netančí ( Zatím).
Za organizaci večera děkuji Cafe Jedna, Alence Krásné, mým kmotrám, Andrési Ibarburu, Juan Carlosi Vivas, Janě Williams, Tomáši Kohlovi a Vláďovi Dudrovi. Za dort děkuji Monje a za podporu své rodině a svým přátelům.
Je to pro mne emotivní, protože emotivní jsem. Nestydím se za to.
Kdyby nebylo 13 tanečníků, učitelů, DJů, kteří do toho šli na plno se mnou..Cabeceo by nikdy nevzniklo. Kdybych tango před lety nezačala tančit...Cabeceo by mě v životě nenapadlo. Všechno souvisí se vším. Život plyne, jde...A jak řekla Lída Janská jednou do telefonu: " já z toho parketu ještě neslezla." Mám to podobně, Lído.
Nejenom, že jsem včera zapomněla přípitek, ale také jsem neřekla vše, co jsem chtěla.
A to - opravdu do hloubky poděkovat všem, kteří se podíleli na tak krásném a pro mne významném večeru a vůbec - na spolupráci na knize.
Jmenuji už po několikáté, ale vůbec mě to neomrzí jmenovat dále - Evu Frankovou ( dříve Škrdlantovou), Ilonu Horníčkovou, Denise Poloma a Sašu Švolíkovou.
Pilíři Cabecea. Pomocníci ve dne a v noci. Moji přátelé. Za konečným výsledkem je rok a půl krásné práce, někdy i dřiny, odříkání, lásky, bolesti...Každý jsme prožívali svoje tango. I Denis, ačkoliv netančí ( Zatím).
Za organizaci večera děkuji Cafe Jedna, Alence Krásné, mým kmotrám, Andrési Ibarburu, Juan Carlosi Vivas, Janě Williams, Tomáši Kohlovi a Vláďovi Dudrovi. Za dort děkuji Monje a za podporu své rodině a svým přátelům.
Je to pro mne emotivní, protože emotivní jsem. Nestydím se za to.
Kdyby nebylo 13 tanečníků, učitelů, DJů, kteří do toho šli na plno se mnou..Cabeceo by nikdy nevzniklo. Kdybych tango před lety nezačala tančit...Cabeceo by mě v životě nenapadlo. Všechno souvisí se vším. Život plyne, jde...A jak řekla Lída Janská jednou do telefonu: " já z toho parketu ještě neslezla." Mám to podobně, Lído.