V únoru 2014 jsem po druhé odletěla do Argentiny. Tentokrát s kamarádkou Veronikou, na kterou čekal Andrés. Předcházelo tomu pár rodinných problémů. Potřebovala jsem odjet, načerpat energii a Argentina mi to poskytla. Pohladila mě po vlasech, rozněžnila mojí rozháranou duši a zpívala mi teskné písně na milongách, kde jsem se objímala s muži, kteří mě jejich pevným objetím uzdravovali.
Objetí, ve kterém prolévám slzy zhrzené lásky. Umírám, abych se znovu narodila. Poznávám svoji ženskost. Otevírám staré rány. Objímám, sdílím, prožívám. Skrývám se za zeď nepřístupnosti a chladu. Uvnitř křičím a buším pěstí do dveří: „ Pusťte mě ven! Chci být volná!!!“
|