Přicházím něco kolem půl desáté. S sebou mám knížky na prodej. Učím se prodeji. Pomalu, ale jistě. Stydím se. Nechci působit moc lačně, nechci na nikoho tlačit. Ale zároveň toužím po tom, aby si knížku lidé přečetli....
Koukám na tanečníky tancující do rytmu úžasných tang, které pouští Marek Štefan. Na mě najednou všechno padne. Poslední týden jsem prožívala jakoby ve snu. Pondělí, kdy mi knížky dorazily. Nespala jsem, nejedla jsem. Byla jsem v euforii. Úterý před křestem, křest samotný. Čtvrtek ...salsa s kamarádkami, abych na jeden večer vypadla z rytmu tanga. Ještě, že jsme se zabavily samy a užily si strašnou srandu, jinak...Bychom si moc nezatancovaly. Pátek ukulele koncert mého kolegy a nakonec sobota. Jedu na 150 %. Nechci se zastavit, alespoň ne teď.
Mrzí mne, že jsem neabsolvovala celý festival, který pořádají Tangonexión, Caminito.Cz, tango2gobcn.com. Protože ta včerejší milonga byla neuvěřitelná. Nějak mi to všechno došlo a já pozorovala lidi kolem sebe a uvědomila jsem si, že to všechno za to stálo. Úplně všechno. Tančila jsem a uvnitř lítala. Později přichází Eva a mně se najednou chce strašně brečet. Za tu dobu, co spolu všichni spolupracujeme, jsem si ke každému ze spolutvůrců utvořila strašně silnou vazbu. A jak tam Eva včera stála a povídaly jsme si, měla jsem sto chutí ji obejmout a všechny emoce jí říct. Ale, myslím, že to ví.
Loď Tajemství mám v sobě už několik let zafixovanou jako místo pro setkávání. Bohémská loď, kde se často odehrávají zázraky. Alespoň já jsem to tak párkrát měla. A jedním z nich třeba bylo vystoupení Eugenie Parrilla a Yanicka Wylera.Prostě jsem z nich cítila, že tančí spolu. To napojení, které člověk hledá, absolutně mají. Vnímala jsem je. Stála jsem skoro bez dechu a pozorovala je. Poslední rok jsem neměla možnost chodit na soukromé lekce, nebyl čas...Jdu do toho znova. Chci jít dál, hlouběji.
Později si s Yanickem povídám nad knížkou. Prohlíží si jí, usmívá se. Sice nerozumí ani slovu, ale ví, o co jde.
" Myslím si, že každá komunita na světě by měla alespoň jednu takovou knížku mít. Až třeba za padesát let budou děti tvých dětí tančit, budou se mít k čemu vracet."
A i to je jedním z cílů knížky Cabeceo. Doporučuji číst každý rozhovor zvlášť. Vychutnat si ho. Nechat jej na sebe působit.. A třeba některé nečíst a vrátit se k ním později...
No, nechám to na vás...
Koukám na tanečníky tancující do rytmu úžasných tang, které pouští Marek Štefan. Na mě najednou všechno padne. Poslední týden jsem prožívala jakoby ve snu. Pondělí, kdy mi knížky dorazily. Nespala jsem, nejedla jsem. Byla jsem v euforii. Úterý před křestem, křest samotný. Čtvrtek ...salsa s kamarádkami, abych na jeden večer vypadla z rytmu tanga. Ještě, že jsme se zabavily samy a užily si strašnou srandu, jinak...Bychom si moc nezatancovaly. Pátek ukulele koncert mého kolegy a nakonec sobota. Jedu na 150 %. Nechci se zastavit, alespoň ne teď.
Mrzí mne, že jsem neabsolvovala celý festival, který pořádají Tangonexión, Caminito.Cz, tango2gobcn.com. Protože ta včerejší milonga byla neuvěřitelná. Nějak mi to všechno došlo a já pozorovala lidi kolem sebe a uvědomila jsem si, že to všechno za to stálo. Úplně všechno. Tančila jsem a uvnitř lítala. Později přichází Eva a mně se najednou chce strašně brečet. Za tu dobu, co spolu všichni spolupracujeme, jsem si ke každému ze spolutvůrců utvořila strašně silnou vazbu. A jak tam Eva včera stála a povídaly jsme si, měla jsem sto chutí ji obejmout a všechny emoce jí říct. Ale, myslím, že to ví.
Loď Tajemství mám v sobě už několik let zafixovanou jako místo pro setkávání. Bohémská loď, kde se často odehrávají zázraky. Alespoň já jsem to tak párkrát měla. A jedním z nich třeba bylo vystoupení Eugenie Parrilla a Yanicka Wylera.Prostě jsem z nich cítila, že tančí spolu. To napojení, které člověk hledá, absolutně mají. Vnímala jsem je. Stála jsem skoro bez dechu a pozorovala je. Poslední rok jsem neměla možnost chodit na soukromé lekce, nebyl čas...Jdu do toho znova. Chci jít dál, hlouběji.
Později si s Yanickem povídám nad knížkou. Prohlíží si jí, usmívá se. Sice nerozumí ani slovu, ale ví, o co jde.
" Myslím si, že každá komunita na světě by měla alespoň jednu takovou knížku mít. Až třeba za padesát let budou děti tvých dětí tančit, budou se mít k čemu vracet."
A i to je jedním z cílů knížky Cabeceo. Doporučuji číst každý rozhovor zvlášť. Vychutnat si ho. Nechat jej na sebe působit.. A třeba některé nečíst a vrátit se k ním později...
No, nechám to na vás...